Funkce, které v DSLR chybí (2. část)


Během používání DSLR jsem narazil (nebo spíš nenarazil) na pár funkcí, které by práci s DSLR neskutečně usnadnily a po programové stránce by se jednalo o implementaci již hotových nebo snadno realizovatelných funkcí. Pokračování první části.

“Zaparkování” na nekonečno

Fotografie noční oblohy vyžaduje dlouhou expozici, vysokou citlivost ISO a v neposlední řadě také vysokou světelnost objektivu. Aby pohybující se hvězdy nebyly rozmazané otáčením Země kolem své osy, je dobré také dodržet tzv. pravidlo 500, které udává maximální expoziční čas vzhledem k použitému ohnisku. Tolik z teorie.

Když fotím noční oblohu, vzhledem k tomu, že nemám pohyblivou montáž, používám objektiv Samyang 14 mm f/2.8 nebo Sigma 35 mm f/1.4 Art. Na delších ohniscích bych se již nedokázal dostat na světlost, jakou bych si představoval, aniž bych porušil pravidlo 500. V momentě, kdy je veškerá expozice nastavena, fotoaparát je na stativu a je zakomponováno, zbývá poslední věc – zaostřit. Přes to všechno, co jsem právě napsal, že to může zdát jako to nejmenší, ale mně to obvykle činí největší obtíž. Díky tomu, že je Samyang 14 mm f/2.8 pouze manuální a tudíž má dlouhou dráhu ostřícího prstence (cca 290°), je s ním ostření na nekonečno ještě relativně snadné. I když to dá práci, zaostřit opravdu správně. A když píšu o nekonečnu, nemyslím tím největší vzdálenost, na kterou je objektiv schopen zaostřit (Nikonisti – to úplně vlevo, Canonisti – to úplně vpravo), ale přesně zaostřenou oblohu. Naproti tomu Sigma 35 mm f/1.4 Art, která má automatické ostření, má dráhu ostřícího prstence velmi krátkou (cca 100°). I přes vysokou citlivost ostřicích bodů většinou není možné automaticky zaostřit na nejjasnější hvězdu, takže nezbývá, než ostřit ručně. Tam kde je na stupnici nakresleno nekonečno, rozhodně nekonečno není a krátká dráha výrazně stěžuje zaostřit opravdu na oblohu.

Tato fotografie byla pořízená objektivem Samyang 14 mm f/2.8, ISO 6400, expoziční doba 20 s.

V tomto případě bych si dokázal představit funkci, která by umožnila poloautomaticky zaostřit opravdu na nekonečno. Nejprve by se tato funkce musela zkalibrovat. Představoval bych si to tak, že při prvním vyvolání této funkce v menu by fotoaparát vyzval uživatele, aby pomocí ostřicích bodů zaostřil na nějaký vzdálený objekt, nejlépe na horizont nebo hrany mraků. Hodnota zaostřené polohy by se uložila do paměti a při každém dalším vyvolání funkce by se nastavila stejná zaostřená vzdálenost a na focení tohoto typu by rázem byly použitelné i objektivy s krátkou zaostřovací dráhou. Myslím si, že tato funkce by opravdu usnadnila používaní DSLR v těchto situacích.

Někteří by mohli namítat, že by se s každou další podobnou funkcí stával fotoaparát akorát obtížněji použitelnější pro ty, kteří by tyto funkce nevyužívali. Z tohoto důvodu bych tyto funkce nechal v továrním nastavení skryté a až po zapnutí “expert mode” by se v menu objevily.